Dopolední chytání na Střele

Tak trochu navazuji na zprávu, ve které před sedmi lety zhodnotili svoji návštěvu na tomto revíru Radim s taťkou. Tím revírem, o němž dnes píšu já - Matěj, je Střela, řeka někdy nazývána Sázavou západních Čech. A také rybářský pstruhový revír. Pro mě se stala pro letošní sezonu hlavně výzvou. Výzvou, která se neodmítá. V loňském i letošním roce nasbírané zkušenosti z pstruhových vod jsem se rozhodl zúročit na této malé říčce, kde před sedmi lety Radim s taťkou "našli" jen pár jesenů a zbytky vykuchaných ryb na břehu.

Věřil jsem si, věřil jsem tomu, že budu úspěšnější než oni. Nemohl jsem věřit tomu, co tehdy o své výpravě napsali ve zprávě od vody "Pstruh obecný nenalezen". Chtěl jsem to vidět na vlastní oči. Říkal jsem si v duchu: "Jsem menší, nemám jejich zkušenosti, ale já jim to i tak nandám a nějakého pstruha ze Střely vytáhnu..."

A takhle se to tedy stalo:

Vyrazili jsme - taťka mě cestou do práce spolu s mamkou vysadil kousek od řeky, že nás zase tak za 5 hodin cestou zpátky vyzvedne. Dle předpovědi hrozil déšť, tak jsme byli vyzbrojeni nejen rybářským náčiním, ale i pláštěnkami, kdyby to meteorologům vyšlo. Bylo zataženo, ale nepršelo. Za chvilku jsme došli k řece. Přešli jsme přes most a vydali se proti proudu.

První místo pod jezem jsem zkusil prochytat na gumové nástrahy, ale nic. Šli jsme tedy dál k místům, kde byly na druhém břehu skály a pod nimi několik krásných tůní. Co nejtišeji jsme se prodrali vysokou trávou a kopřivami ke břehu. Voda byla trochu zkalená. Zkoušel jsem gumové nástrahy různých barev i velikostí, pak jsem vytáhl z krabičky malou třpytku.

Říkal jsem si: "U takových skal to přeci musí přijít!" Jako bych to přivolal, ucítil jsem slabý záběr a uviděl ve vodě záblesk. Znovu jsem několikrát nahodil. Pomalu jsem vedl třpytku vodou. A najednou tam byl! Tahal jsem ho na svém jemném prutu. Krásného pstruha potočního, dlouhého 25 cm. Opatrně a co nejrychleji jsem ho vyháknul a pustil zpátky do tekoucí vody. "Tak tady jsou, jsou tady a čekají na mě..."

Pomalu jsme postupovali dál proti proudu k další velké tůni. Prohazuji ji a občas zahlédnu ve vodě odlesk ryby, která vyrazí ze svého úkrytu za plovoucí třpytkou. Cítím další šanci. Snažím se házet co nejblíž ke skále a pomalu navíjím. A potom to zase ucítím - mám na prutu další rybu. Tentokrát to vypadá na něco většího. Bojuje se mnou, má v sobě sílu řeky. Vítězím ale já, i když na krátký okamžik.

Je to zase nádherný potočák s mírou 31 cm. Super, zatím můj největší pstruh, co jsem kdy chytil. Mám z něho hroznou radost. Pustím ho a s mamkou sledujeme, jak rychle v proudu mizí. Ještě několik náhozů a jdeme se zase přesunout o kus dál. Řeka je zde mělká, protéká loukou. Obloha se zatáhla a spadlo pár kapek, naštěstí žádná průtrž. Došli jsme k místům, kde byl nedávno nějaký tábor, a další "obydlené stany" jsme míjeli.

Byli jsme už dost daleko, obloha se zase zatáhla a v dohledu nebyla žádná pěkná místa, kde bych chtěl chytat, takže jsme se otočili a šli pomalu zpátky. Věřil jsem třpytce a udělal jsem dobře. Nahodím po proudu a chytnu "veverku". Třpytka se zachytila ve větvích stromu nad vodou. Bohužel, nepodařilo se mi ji stáhnout a vlasec jsem utrhl, takže musím navázat novou karabinku a nandám na ni poslední třpytku, kterou s sebou ještě mám. Prochytávám docela hlubokou tůni se spoustou větví zachycených u krajů, takže musím dávat pozor, abych netahal vázky a nepřišel třeba zase o nástrahu.

Úspěch se po chvíli dostavil. Do třetice jsem ze Střely vytáhl ještě jednoho pstroužka - byl tentokrát menší, kolem 18 cm, ale to mou radost nijak nezkazilo. Díval jsem se za ním na vodu a děkoval svatému Petru, že dnes stál zase při mně.

Čas se nachýlil. Sbalil jsem zase své náčiní a pomalu jsme odcházeli. Byl jsem spokojený, Střela mi dala to, pro co jsem k ní přišel. A těšil jsem se, až to řeknu taťkovi i Radimovi. Až jim řeknu, že se do řeky pomalu pstruzi vrací. I když to nejsou žádná hejna, která si pamatuje děda.

Prázdniny ještě nekončí a já se na Střelu ještě jednou letos vrátím. Jeseny jsem sice žádné nepotkal, za to několik pstruhů ano. Takže, brácho, snad se blýská na lepší časy...

Matěj, rybář a dobrodruh