Moje prosincová rekordní štika

Jednoho krásného prosincového dne jsem se rozhodl, že se vydám na ryby, na přívlač.

Vzal jsem si tašku a šli jsme. Přišel jsem k vodě a viděl jsem, že u přítoku je oblouk, kde není led. Vzal jsem třpytku a nahodil jsem. Bylo tam snad sto ryb, bál jsem se, že je chytnu za hřbet. Naštěstí jsem je za hřbet nechytl. Konečně záběr - okoun, měl 26 cm, pěkná ryba. Nahazuji znovu.

Po konečném čekání mi zabrala štika. Měla 35 cm, byla moc hezká, ale já chci chytit ještě větší. Když jsem ji pustil, šel jsem domů. Neskutečně mě zábly ruce, ani jsem je necítil, měl jsem pocit, že mi upadnou. Naštěstí všechno dobře dopadlo. A zatím mám všech 10 prstů....

Druhý den ráno jsem si dal snídani a opět jsem šel na ryby. Vzal jsem si náčiní a šel. Vzal jsem si s sebou i svého loveckého psa Toníka. Šel jsem k vodě a opět jsem spatřil ty mohutné kusy, které stály u břehu.

Nahodil jsem, tento den už nebyla taková zima, bylo okolo 6 stupňů nad nulou. Po několika náhozech přichází razantní záběr. Jo, štika. Když jsem ji vytáhl na břeh, změřil jsem ji a měla ohromujících 52 cm.

Můj sen chytit prosincovou štiku se mi splnil a můžu jít domů. Poznal jsem, když je rybář srdcař, dokáže chytat i v krutých zimách a může tak mít neopakovatelné zážitky.

Matěj - rybář a dobrodruh, 8 let