Od konzervy leča k domácí roštěné

Dnes vám předkládám tak trochu jiný pohled... Jiný pohled na rybařinu, i když o rybařině v pravém slova smyslu nebude řeč vůbec. Nedočtete se zde o výjimečných úlovcích či o tajemstvích kaprařských revírů ani o ničem podobném. Přesto budu psát o dost podstatné záležitosti, kterou je strava.

Nikoliv ta pro ryby - zapomeňte na okamžik na boillies a vše další, a rybáři prominou můj výraz "vše další", za nímž se možná skrývá alfa i omega jejich úspěchu u vody - ale napíšu něco o jídle ze svého pohledu - z pohledu ženské, která se tak trochu neviditelně podílí na přípravě všech rybářských výprav svých chlapů rybářů.

Tak pěkně popořádku, jak jsme systém stravování postupně vymýšleli, rozvíjeli a vylepšovali do současné ustálené a plně vyhovující podoby.

V první fázi výprav syna a manžela k břehům stříbřitých vod byly přípravy jídla poměrně jednoduché - v rodinném kruhu jsme dali dohromady plánovaný počet dní u vody, zajela jsem do obchodu a vrátila se s příslušným počtem "hotovek" v konzervě a paštik, s dostatečným množstvím baleného chleba a sušenkami. Přestože "Lečo s klobásou" nebo "Maďarský guláš" neměly se svými názvy příliš společného a cena zdaleka převyšovala kvalitu, nějakou dobu, přesněji tak dvě výpravy, to takto fungovalo...

Poté jsme opět dali hlavy dohromady s výsledným verdiktem, že na stravě tohoto druhu se "v pohodě" dlouhá výprava trávit nedá. Zvláště, pokud je člověk zvyklý jíst kvalitní domácí jídla - a nyní mluvím o hlavních chodech, obědu a večeři. Pokud chcete namítnout, že večeře už důležitá není, tak z pohledu našich rybářů je důležitá dost - nikdy totiž nevíte, co se v noci přihodí, kolik sil vás bude čekání na ranní rozbřesk stát.

Takže proč vlastně kupovat rádoby guláš s několika kousky hmoty nazývané maso? Další předvýpravový nákup neobsahoval konzervy, ale kus pořádného masa, doma jsem uvařila "kotel" guláše a následně ho zavařila do sklenic. A vida - povedlo se.

A protože se člověk za týden přejí i domácího guláše, zkusila jsem stejným způsobem připravit i roštěnky. Univerzální chlebovou přílohu jsme postupně změnili. Rýže Uncle Bens ve varných sáčcích se uvaří v osolené vodě za 10 minut a těstovinám Panzani Express stačí 3 minuty ve vroucí vodě - pomocí pokličky se slije voda a vydatné přílohy jsou hotové.

Sestavu "omáčkových zavařenin" jsem postupně rozšířila o rajskou omáčku s kuličkami z mletého masa, dušená kuřecí jatýrka, hovězí roštěnou s hořčicí. Postup u všech těchto jídel je stejný - uvařím hotovku se vším všudy, jako bychom ji měli mít právě k obědu, pak naplním do sklenic, zavřu víčky s červeným těsněním (u nás se osvědčuje nyní pro 2 dospělé chlapy zavařovačka o objemu x) a zavařuji 2 hodiny.

Ještě jsem loni zkusila osmahnout na cibulce nudličky z kuřecích prsou, okořenila jsem je a podusila, i s trochou vydušené šťávy naplnila do přesnídávkových skleniček a také si tuto směs k těstovinám pochvalují. Stačí přidat trochu kečupu. Jindy ke kuřecím nudličkám nastrouhám mrkev a podusím, takže vznikne dušené masíčko v mrkvi, k němu si klidně můžete uvařit pár brambor a máte výborně stravitelné zdravé jídlo.

Může se zdát zbytečné vařit již hotové jídlo další 2 hodiny, ale u nás se tento postup osvědčil a takto zavařené jídlo vydrží uložené v chladu a temnu klidně několik měsíců. A to i přesto, že nevynechávám cibuli, kmín a zahušťuji moukou. Dvě hodiny zavařování navíc nijak neovlivní kvalitu obsahu - jídlo zůstane stejné jako po uvaření.

Místo kupované "šunky" zavařuji kvalitní uzené maso - nakrájím na větší kostky, naskládám do sklenic a doplním vodou, stejným způsobem dělám i klobásy - obojí také zavařuji osvědčené 2 hodiny. Obojí lze jíst rovnou studené nebo ohřát klidně přímo v nálevu, k tomu hořčice a chleba a je sytější rychlovka kdykoliv, když není čas na ohřívání jídla a vaření příloh.

Takže takto jsme nahradili původní kupované hotovky a vyladili porce - převažují vždy těstoviny nebo rýže a masovou omáčkou je doplňujeme. Chlapům to takto naprosto vyhovuje - jsou prý dobře najezení a nemají zažívací problémy, což může být při týdenní výpravě u vody někdy prekérní situace.

Vždy tedy společně sepíšeme aktuální výpravový jídelníček, u vody pak už jen chlapi bez vymýšlení sáhnou dle plánu do boxu s jídlem a nemusí nic vymýšlet. Zároveň je jistota, že jim jídlo na celou výpravu vydrží.

První "přemísťovací den" se do jídelníčku nepočítá, kromě jízdy autem na místo není čas na nic - takže nabalím každému několik obložených chlebů nebo housek - někdy je "obkládám" řízkem, přibalím nějaké sýry, které si jinak moc na další dny výpravy neberou.

Na první tři snídaně si vezou domácí bábovku, pak džemy a Nutellu na chleba, a jde to i bez másla. Dále zavařená masová jídla naplánovat ideálně tak, aby se střídaly i přílohy, raději počítat 1-2 porce těstovin navíc pro jistotu (v nouzi stačí i trocha kečupu a je jídlo hotové). Tuňák v olivovém oleji, paštiky a sušenky na "dojezení" kdykoliv přijde hlad a není právě čas hlavního chodu.

Na první polovinu výpravy kupujeme chleba, na další dny pak toustový, ten vydrží docela dlouho bez úhony. K obědům a večeřím si chlapi - pokud stíhají - uvaří těstoviny, rýži či brambory a k tomu ohřejí jednu z domácích hotovek. Po večeři případně ještě horké kafíčko a sušenka jako zákusek.

A závěrem?

Milí rybáři, všude je nesčetně článků o rybaření, vašich výpravách, úžasných úlovcích a nezapomenutelných zážitcích od vody. Ale o tom, co a jak na výpravách jíte, však příliš nepíšete. Přesto nepochybuji, že také tuto součást výprav řešíte, stejně jako my u nás doma. Možná je to škoda, protože trochu inspirace v této oblasti by jistě uvítal každý milovník vodních břehů.

Jak jsem uvedla již v úvodu - i toto je rybařina, a to z pohledu tak trochu "od plotny". A upřímně, pánové, i my ženské jsme někdy rády, že máte koníčka, kdy se za vámi zaklapnou na pár dní dveře a my máme před sebou třeba týden sladkého "nicnedělání" - jen možná nějaký ten úklid (zejména po vašem odjezdu vládne v domácnosti všeobecný chaos), a pak několik dní bez zdlouhavého vyvařování, neomezené klábosení s kamarádkami nebo sledování "našich" pořadů.

Přesto nám záleží na tom, abyste si své dny (poměrně fyzicky náročné) u vody maximálně užili, a k pohodě dobré jídlo patří. Proto ráda těm svým kaprařům domácí jídlo navařím, zavařím a sbalím - s ostatním si už musí poradit sami.

Věra Houšková